Stará říše

Stará říše následuje po archaickém období. Časově spadá do let mezi 2700 – 2181 př. n. l. a řadíme sem vládu 3., 4., 5., a 6. dynastie. Někteří egyptologové sem řadí také 7. a 8. dynastii.

Novým politickým a hospodářským centrem se stává Memfis ( Mennofer ), město ležící na hranici obou zemí – Horního i Dolního Egypta.

Politická situace Staré říše

Vládcem země byl faraon, který měl ve svých rukách veškeru moc. Měl dva zástupce, vezíry ( catej ), kteří spravovali Dolní a Horní Egypt. Vezírové byli vysocí státní úředníci, kterými se mohli stát pouze královští synové, případně příslušníci rodu. Později se od tohoto pravidla upustilo.

Egypt se dělil na jakési regiony či oblasti – tzv. nomy . Každý nom měl svého správce ( „starostu“ ), kteří se nazývali monarchové. Monarchové spravovali svěřené území, vedli úřady a řídili zemědělství. Důležité vesnice v jednotlivých nomech se staly jejich hlavními městy jednotlivých nomů. Monarchové ze své funkce těžili, jejich moc stále rostla. Ženili se s egyptskými princeznami a jejich úřad se stal dědičným.

Politická stabilita této doby zajistila Egyptu moc, hospodářský i kulturní rozmach . Panovníci Staré říše byli velcí dobyvatelé a na celkové situaci to bylo velmi znát. Egypt ovládal území od středozemního moře na severu až po první katarakt na jihu. Na začátku Staré říše si Egypt podmanil také Sinaj, odkud dovážel měď. Z válek a nových území Egypt bohatl, dovážel suroviny a získával otroky.

Kvetl obchod s Asijí a s Núbují, kam podnikali válečné výpravy a dováželi zlato, měď, otroky, slonovinu, dřevo a také chovnou zvěř. Obchodovalo se také s bájnou zemí Punt, o které se dnes přesně neví, kde ležela – zřejmě ale na území dnešního Somálska.

Kulturní rozmach

Ve Staré říši se začínají stavět monumentální sochy faraonů z kvalitních materiálů ( mramor, čedič ) . Z tohoto období pochází nejznámější egyptské památky, největší stavby starověku – pyramidy v Gíze . Ne nadarmo se Stará říše nazývá také jako „Doba stavitelů pyramid“. Ke konci období se objevují i dřevěné sochy monarchů a jiných vysokých státních úředníků.

Pyramidy sloužili jako hrobky faraonů, členů královské rodiny a některých důležitých hodnostářů. Byly vstupenkou na věčný život, pro který byla podmínka neporušená a řádně upravená tělesná schránka zemřelého.

Egypťané ve Staré říši opustili pohřbívání do země a dospěli ke složitému procesu balzamování zemřelých spojených s náboženským obřadem. Orgány ukládali zvlášť do speciálních nádob, které se nazývali kanopy. Během 5. dynastie se součástí výzdob pyramid staly také náboženské Texty pyramid.

Chronologie historických období