Rod podstatných jmen

Jak jsme již zmínili, klasická egyptština má na rozdíl od češtiny dva rody: mužský a ženský. Každé egyptské podstatné jméno je buď mužského, nebo ženského rodu. Mějte na paměti, že se tyto rody mnohdy neshodují s češtinou. Například v českém jazyce je země ženského rodu, kdežto v egyptštině mužského. Například:

m tA
N23 Z1
Q3
N35
r M36
r
f

 m tA pn r Dr.f

Tuto větu bychom přeložili jako „v celé této zemi“, doslova však „v tomto zemi až k jeho konci.“

Na rozdíl od mnoha jazyků je velice jednoduché rozpoznat rod egyptských podstatných jmen. Všechna podstatná jména ženského rodu mají koncovku –t přidávanou ke kořeni slova (nikoliv však k tvaru mužského rodu). Podstatná jména mužského rodu nemají žádnou specifickou koncovku, některá ale mají koncovku –w nebo –i (která se přidává ke kořeni slova), ty se ale velice často nevypisovaly.

T22 N35
A1

sn bratr

V28 I9 G1 G43 I15

 HfAw had

Aa1 X1
I9
Z4 A1

xftj protivník, nepřítel

Hodně egyptských podstatných jmen mužského rodu se dá přechýlit na ženský rod koncovkou –t. Nezapomeňte ale, že tato koncovka se přidává ke kořeni slova, ne k tvaru mužského rodu! Může to být matoucí, protože spousta maskulinárních substantiv má stejný tvar jako kořen slova. Jsou ale i taková podstatná jména, která své feminimální protějšky zapisují s jinými konsonanty jako úplně jiné slovo.

T22 N35
A1

 sn bratr >

T22 N35
X1
B1

  snt sestra

O4 M17 D52 A1

hi manžel >

N42
X1
B1

 Hm manželka

Jedno staroegyptské slovíčko nás ovšem bude trošku zlobit. Jedná se o  

Aa1 X1
Y1

 xt, které ve významu „něco, cosi“ (neoznačuje tedy nic konkrétního) je mužského rodu a ve významu „věc, vlastnictví“ (označuje určitou specifickou věc) ženského.

Je velice důležité si uvědomit, že koncovka ženského rodu –t není součásti kořene (právě z tohoto důvodu oddělují někteří egyptologové v transliteraci tyto koncovky tečkou). Jsou totiž i podstatná jména, která mají konsonant –t přímo v kořeni slova a jsou tedy mužského rodu. Na ně bychom si měli dávat „majzla“ – ale to hlavně v situaci, kdy bychom jednoduché věty překládali z češtiny do hieroglyfů, při opačném překladu nám to nemusí dělat problém. Jedním (a asi i nejčastějším) z těchto slov je

M3
t Z1

 xt dřevo.  (Ano, jistě jste si někteří všimli, že transliterace tohoto slova je stejná jako u slova „věc.“ Je velice časté, že více odlišných slov má stejný přepis.) Zde konsonant –t je součástí kořene, nikoliv koncovkou pro ženský rod (je to celkem logické, protože jsme si řekli, že kořeny egyptských podstatných jmen mají většinou dva nebo tři konsonanty).

Další výjimkou jsou názvy zeměpisných míst – hlavně vesnic, měst a zemí. Často se s nimi zachází jako by byla ženského rodu bez ohledu na koncovku (hodně z nich ovšem stejně mívá na konci konsonant –t a je už tedy v podstatě jedno, jestli je to koncovka nebo součást kořene).

V31 G1 N37
N25

 kAS Kuš (tj. horní Núbie, dnes jižní Súdán)

I6 G17 X1
O49

 kmt Černá země (tj. Egypt)

Chcete dostávat nové články na Váš e-mail? Přihlašte se k jejich odběru!

Newsletter

Zrušit odběr