1. lekce

V první lekci výuky hieroglyfů se seznámíme s egyptským písmem jako takovým. První část je spíše teorie o znacích, naučíme se poznávat jednotlivé části hieroglyfického zápisu.

Kapitoly výuky hieroglyfů

  • Část 1: Znaky
    Egyptské hieroglyfické znaky rozdělujeme na ideogramy (logogramy, determinativy, ortogramy) a na fonogramy.
  • Část 2: Uspořádání znaků
    Mnohé úzké hieroglyfy se mohou stavět jak vodorovně, tak svisle, podle toho, jak se vejdou mezi slova, aby vyplnila úhledně mezeru a vytvořil se čtvereček. Proto hlavně znak srolovaného svitku někdy uvidíte zapsaný vodorovně nebo svisle.
  • Část 3: Transliterace
    Transliterace je typ písma, jímž se přepisují hieroglyfy. Využívá základních jednosouhláskových („abecedních“) znaků, podle kterých jsou zároveň uspořádány hieroglyfické slovníky. Nejedná se však o transkripci jako takovou.
  • Část 4: Vícesouhláskové znaky
    Klasická egyptština rozděluje jednotlivé znaky na tři hlavní třídy - jednosouhláskové znaky, dvousouhláskové znaky a třísouhláskové znaky. Existují ještě čtyřsouhláskové znaky, ale těch je velice málo.
  • Část 5: Transkripce
    Transkripce jednotlivých slov je rozebrána v podstatě v článku Vokalizace. Jak ovšem transkribovat jednotlivá jména měst či osob (potažmo zvířat)? Samozřejmě se řídíme vokalizačními pravidly, která jsou uvedena ve výše zmíněném článku.
  • Část 6: Vokalizace
    Egyptské hieroglyfy neobsahují samohlásky. Existují pouze polosamohlásky ([translit]A, a, i, w[/translit]), které však nemají přímo hodnotu našich samohlásek.
  • Část 7: Determinativy
    Determinativy (neboli taxogramy či významové znaky) vymezují třídu nebo oblast významu, do něhož dané slovo náleží. Determinativem se tedy rozumí obecně znak, který pomáhá objasnit význam slova.
  • Část 8: Ideogramy
    Ideogramy, nebo-li zvukově-významové znaky, představují přímo předmět, který je jimi zakreslený. Jeden ideogram může být užit v několika různých významech.
  • Část 9: Fonetické komplementy
    Už jsme si řekli, že egyptské písmo tvoří spojení ideogramů (významových znaků), fonogramů (zvukových znaků) a determinativů (určujících znaků), které se nečtou.
  • Část 10: Směr čtení textu
    Hieroglyfy se psaly jak vodorovně, tak svisle a to zprava doleva nebo zleva doprava (nikdy však zdola nahoru). Existují různé výjimky jako tzv. mřížkové čtení, ale tím se zabývat nebudeme.
  • Část 11: Zvláštnosti ve psaní
    Mimo písařských chyb, které se běžně vyskytují, existují různé zkratky. Tento jev se objevuje zejména v titulech a epitetech (přívlastcích). Na prvním místě bychom měli zmínit ucelenou zkratku, která se v anglických interpretacích vyskytuje zkráceně pod významem „l. p. h.“
  • Část 12: Shrnutí teorie o znacích
    Písmo jako takové můžeme všeobecně dělit na semasiografii (značky, které sdělují zamýšlený význam fonografie, zapisují něco, co se netýká přímo jazykových jednotek - připomínkové značky) a lexigrafii (zapisuje přímo jazykové jednotky řeči).