Protože pro většinu Čechů je duál trochu cizí, podíváme se na něj ještě jednou a trochu podrobněji, protože je velice důležité, abyste ho bezpečně znali.
Ačkoliv egyptština může k označení plurálu užít tři čárky (svislé či vodorovné), dané podstatné jméno pak neoznačuje skupinu tří věcí, ale skupinu o jakémkoliv počtu. K označení pouze dvou věcí užívá klasická egyptština dvojného čísla – duálu.
Koncovky duálu jsme si již probrali: -wj pro mužský rod, -j pro ženský rod. Pro oba rody se koncovka přidává k podstatnému jménu v jednotném čísle.
| Mužský rod | Ženský rod | ||||||||||||||||||||||||||
| Singulár | Duál | Singulár | Duál | ||||||||||||||||||||||||
Sn bratr |
snwj(oba, dva) bratři |
snt sestra |
sntj(obě, dvě) sestry |
||||||||||||||||||||||||
HqA vládce |
HqAwj(oba, dva) vládci |
HqAt vládkyně |
HqAtj(obě, dvě) vládkyně |
||||||||||||||||||||||||
nTr bůh |
nTrwj(oba, dva) bohové |
nTrt bohyně |
nTrtj(obě, dvě) bohyně |
||||||||||||||||||||||||
Xftj nepřítel |
xftjwj(oba, dva) nepřátelé |
Xftt nepřítelkyně |
Xfttj(obě, dvě) nepřítelkyně |
||||||||||||||||||||||||
Normálním způsobem, jak zapsat duál, bylo vypsání koncovky. Slabý konsonant j byl často vynecháván. Když byl vypsán, zapisoval se znakem
|
.
Moderně ho někteří přepisují už jako i.
Mužský rod
|
,
|
,
|
-wj
Ženský rod -tj
|
,
|
,
|
někdy nebo
|
ti
Duálová podstatná jména se mohou vypisovat starším způsobem zápisu – zdvojeným determinativem nebo vypsáním podstatného jména dvakrát po sobě. V klasické egyptštině tento archaický zápis byl častější u duálů než u plurálů.
Tento zápis se může i kombinovat – tj. podstatné jméno v duálu může mít jak zdvojení (geminaci) determinativu, tak i koncovky. To samé platí i pro plurál. Klasická egyptština má také nějaká slova, která řadíme do „falešných duálů.“
Nejčastější příklad se vyskytuje jako slovo niwtj „místní“ (odvozeno od slova
|
niwt „město“).
Protože toto slovo mělo stejnou konsonantální podobu (ale pravděpodobně už ne stejnou výslovnost) jako niwtj „(dvě, obě) města“, často se vypisovalo jako duál:
|
Protože se často koncovky nevypisují, musíme pak na základě kontextu určit, zda se významově jedná o „dvě města“ nebo o „místní“ (osobu).