Říše Chetitů vznikla asi v roce 1650 př. n. l., kdy došlo ke spojení několika menších městských států, podobně jako tomu bylo v jiných zemích starověku. Mluvili různými jazyky a pocházeli z různých kmenů. Byl to údajně nejstarší indoevropský národ, který při stěhování na sklonku 3. stol př. n. l. přitáhl až na Přední východ a podmanili si místní obyvatelstvo.
Chetitská říše se rozkládala na území dnešní Malé Asie (Turecko), Sýrie, Libanonu a Palestiny. Koncem 15. století př. n. l. byli Chetité nejmocnějším a velmi obávaným národem Předního východu.
Nejvýznamnějším vládcem byl král Šippiluliumaš, který vládl okolo roku 1500 př. n. l.. Je zaznamenán vzrůst významu i vlivu Chetitů a začíná tzv. období Chetitské nové říše. Chetité napadají severní Mezopotámii, Sýrii i Egypt. Sýrii si nakonec podřídili.
Státní zřízení
Hlavním městem Chetitů bylo město Chattušaš, které dnes stojí nedaleko tureckého města Boğazkale. Chattušaš je od roku 1986 zapsané na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Král, monarcha, nevládl absolutní mocí. S řízením země se dělil radou starších, kterou tvořila vládnoucí vrstva, tedy vysoce postavení šlechtici a kněží. Král musel jejich názory vzít v úvahu. Podobně jako v Egyptě byl král považován za zástupce boha na zemi, trůn se dědil z otce na syna.
Využívali otroky, které získávali v dobytých územích. Z některých se stali pěšáci v armádě – ti byli poměrně slušně odměňováni, získávali pozemky, na kterých mohli hospodařit. Otroci dále pomáhali na poli, v dolech a také v domácnostech.
Většina obyvatel žila na venkově jako svobodní rolníci, šlechta s řemeslníky a obchodníky se přestěhovali do opevněných měst, poskytujících bezpečí.
Vojenství
Chetité byli velkými válečníky a mistry ve zpracování i odlévání kovů. Pravidelně podnikali loupeživé nájezdy do okolních států.
Dokázali jako první národ zpracovávat železo, ze kterého vyráběli zejména své proslulé a všemi obávané zbraně. Ze železa odlévali také sošky, nádoby a mísy.
Železo bylo vynalezeno někdy ve 2. polovině 2 století př. n. l. horskými kmeny na severu Malé Asie a Chetité jej začali masově využívat a rozšiřovat.
Cizinci, jako Syřané, Asyřané nebo Achajové sem přicházeli za obchodem nakupovat železo, měď, olovo i stříbro. Železnou rudu získávali v dolech u pohoří Taurus a v Arménii.
V říši Chetitů se vojákem na bojovém voze mohl stát každý svobodný muž, který se zavázal slavnostní přísahou.
Se svými železnými zbraněmi získali nemalou převahu nad ostatními národy starověku používající zbraně měděné nebo dokonce dřevěné. Při masovém nasazení bojových byli Chetité téměř neporazitelní. Úspěšně dobyly Babylon a byli obávaným soupeřem tehdejšího silného Egypta.
Bojové vozy
Chetité se spoléhali na své bojové vozy, které byly v bitvách velmi významným prvkem. Byla to často rozhodující zbraň, na kterou vsázeli. O bojových vozech jsou zmínky již v 18. stol př. n. l., kdy na 1400 pěších vojáků připadalo 40 vozů.
Pěšáci byli většinou najatí žoldnéři nebo otroci a Chetité je nepovažovali za příliš důležité. Ti byli bosí a ze začátku vyzbrojeni jen dřevěnými zbraněmi (kopí, meče, štíty), později i meči ze železa.
Chetité měli tisíce bojových vozů, ke kterým potřebovali velké množství koní. Ty získávali ze sousední země Mitanni. Země Mitanni byla chovem koní proslulá.
Jejich početná armáda byla dobře cvičena pro strategický boj ve formacích s využitím rychlých válečných vozů. Specializovali se na rychlý útok na týl a křídel nepřítele a rychlý protiútok.
Chetitský mor
Historici se příliš neshodují, ale podle některých byli Chetité první národ v historii, který použil biologické zbraně. Písemné památky svědčí o tom, že používali ovce nakažené tularemií, aby oslabili soupeře. Nakažené ovce a jiná domácí zvířata podstrkovali nic netušícímu protivníkovi, který je přidával do svých řad a rozšíření epidemie výrazně napomohl.
Tularemie je onemocnění, které se na člověka ze zvířete přenáší kousnutím hmyzu, živícího se krví. Při neléčené tularemii umírá asi 15 % nakažených.
Dochovala se korespondence mezi egyptským faraonem Achnatonem a bezradnými Féničany, kteří informují o strašlivé chorobě, která zabíjí jejich obyvatele, vojáky i zvířata. Epidemie kolem roku 1335 př. n. l. zasáhla fénické město Simyra, načež o něco později jej velmi snadno vyplenili Chetité.
Epidemie se rozšířila i v Chetitské říši, kam si ji sami zavlekli. Chetité se chystali do nevyhnutelné války s národem Arzawů z Malé Asie, ale šance byly velmi malé. Přesila a výbava Arzawů je zdrcující. Vítězství Arzawů překazila nová epidemie, když se okolo hlavního města objevovaly nikomu nepatřící zatoulané ovce, které rolníci odchytávali a přidávali do svých řad. Předpokládá se, že tato zvířata byla opět nastrčena Chetity. V Arzawě vypukla děsivá epidemie a šance na vítězství nad Chetity nepřichází v úvahu.
Způsob života
Jako ostatní národy v této době i Chetité byli závislí na zemědělství a chovu zvířat. V zemědělství pracovali otroci a samostatní pastýři zemědělci, kteří pěstovali základní suroviny pro výrobu chleba. Pěstovali obilí, ječmen, pšenici, převládal chov dobytka. Sklízeli také víno, z ječmene vařili velmi husté pivo, které se pilo slámkou.
Své příbytky budovali z cihel a z hlíny, kámen používali jen pro stavby svatyní nebo královských úřadoven. Jejich domy měli většinou čtvercový půdorys s místnostmi jdoucími za sebou, typické pro ně byla vysoká okna směřující do dvora. U domu často býval sklep, který sloužil jako sklad potravin.
Jejich jídelníček byl zcela obyčejný, patřil sem hlavně chléb, mléko, med a sýry. Chetité měli rádi husté pivo, ovoce a zeleninu, ryby považovali za pochoutku.
Muži ve svém volném čase lovili zvěř, trénovali střelbu z luku, pořádali turnaje a zdokonalovali jízdu na koni, zatímco ženy předly.
Oblečení šlechty se skládalo z vlněného roucha s třepením, na nohou nosili špičaté střevíce z jemné kůže. Obyčejní vojáci nosili dlouhé pláště a sandály, na hlavách nosili špičaté klobouky. Ženy si hlavu zakrývali šátkem splývajícím ve volné roucho nebo dlouhé šaty. Muži se oblékali do krátkých tunik.
Panoval zde výměnný obchod, měrná jednotka byl 1 šekel stříbra. V umění byli muži zobrazováni z čelního pohledu, zatímco tvář z profilu. Ženy zobrazovali vždy z profilu.
Náboženství
Dosud známe asi 640 bohů, ale seznam není kompletní. Za krále bohů byl považován Kumarbi. Bůh bouře byl Taru, jeho dcera bohyně Inara a jeho žena Cheap. Bůh ohně Agniš, bohyně lovu Rutaš. Na rozdíl od Egypťanů měli k některým bohům vztah kritický.
Chetitština
Chetitština patří do chetito-luvijské větve indoevropských jazyků. Psali klínovým písmem, které přejali od sousedů v Mezopotámii a přizpůsobili jej svým potřebám, vedle toho psali i vlastními hieroglyfy. Jejich písemnictví bylo na vysoké úrovni a poměrně bohaté, bylo nalezeno přibližně 20 000 různých spisů (hymny, historické spisy, právnické knihy, mýty, legendy) psaných klínovým písmem. Nutno podotknout, že jejich jazyk rozluštil v roce 1915 Bedřich Hrozný.
Klínové písmo
Klínové písmo neoznačuje konkrétní sadu znaků, jako např. naše latinka nebo cyrilice. Vychází z původních piktogramů, které byly otočeny o 90° a zjednodušeny tak, aby se daly znázornit ustálenými tahy rydla. Znaky se vyrývají do hlíny, která se následně vypalovala. Dají se také tesat do kamene nebo psát na jiné materiály, např. voskem na dřevěné tabulky.
Střety s Egyptem
K prvním střetům s Egypťany docházelo již za vlády faraona Thutmose III. Napětí se dále zvyšovalo za vlády Thutmose IV. a za Achnatona, kdy byl velitelem egyptských armád generál Haremheb, ale z politických důvodů k výrazným střetům nedocházelo.
Na přelomu 13. a 14. stol. př. n. l. byla válka na spadnutí, Chetité chtěli k území severní Sýrie připojit Palestinu, o kterou měl zájem i faraon Ramesse II.
Rozhodující byla bitva u Kadeše, kdy byly poprvé masivně nasazeny bojové vozy. Válka neskončila ani prohrou, ani výhrou některého z těchto dvou velkých rivalů a bylo jasné, že síly jsou vyrovnané. Území si rozdělili na polovinu a písemně sepsali vůbec první mírovou smlouvu v historii lidstva. Smlouva i její text se dochoval na stříbrných deskách, je to nejstarší památka mezinárodního práva na světě. Smlouvu pravidelně obnovovali a na důkaz svého přátelství došlo k sňatkům mezi panovnickými rody.
Pád říše
Chetitská říše byla na vrcholu okolo roku 1200 př. n. l., kdy začala nečekaně upadat vlivem vnitřních nepokojů, útoky mořských národů a nátlaky Asyřanů. V této době došlo k velkému stěhování národů, divoké kmeny vyzbrojené železnými zbraněmi plundrovali Itálii a Řecko, dále po moři i po souši vtrhli přes pobřeží Palestiny až do Malé Asie, kde pomalu likvidovali poslední chetitská města.
Až kolem roku 717 př. n. l. podlehla poslední opevněná města, poté zanikla celá říše Chetitů, byli obsazeni Frýgy z Balkánu.
